Obsah článku
Ve čtvrtek 10. září v podvečer nedaleko Letiště České Budějovice muž zapne dron, vzlétne a chce si vyfotit okolí. Za chvíli u něj stojí policejní hlídka. Dron i s paměťovou kartou putuje do úschovy jako podklad pro přestupkové řízení a policie mluví o pokutě v řádu desítek tisíc korun.
Podle policejního mluvčího chtěl dotyčný opravdu jen fotit. Žádný záměr, žádná provokace. A přesto se během několika minut dopustil hned pěti různých porušení pravidel.
Stejnou sérii chyb však udělá v Česku spousta dalších lidí, kteří mnohdy vůbec netuší, že něco porušují. Pojďme si projít, co se vlastně stalo a jak předcházet podobným chybám.
Pět pravidel, která padla během jednoho letu
Policie u tohoto případu uvedla, že pilot dron neměl registrovaný, neměl doklad o absolvovaném výcviku, dron nebyl označen registračním číslem, překročil povolenou výšku letu a létal v hustě osídleném prostoru. K tomu se přidává to nejzávažnější, tedy blízkost letiště v době mezinárodního vojenského cvičení.
Rozeberme si to však postupně.
1. Registrace dronu a provozovatele
Kdo v Česku provozuje dron, musí se zaregistrovat jako provozovatel. V běžné řeči se proto často používá výraz „registrace dronu“, právně se ale u běžného necertifikovaného UAS registruje provozovatel, nikoli samotný dron. Povinnost se týká prakticky každého provozovatele dronu s kamerou bez ohledu na hmotnost a dále všech dronů nad 250 gramů. Registrace se dělá online na portálu Úřadu pro civilní letectví (ÚCL), je bezplatná a zabere pár minut.
Zjednodušeně: pokud jste si koupili dron s kamerou, registrace se týká i vás. Nezáleží na tom, jestli s ním létáte pravidelně či jednou za rok.
2. Označení dronu registračním číslem
Po registraci dostanete registrační číslo provozovatele. Tomuto registračnímu číslu se někdy neformálně říká také „SPZ dronu“. To musí být viditelně umístěné na dronu a zároveň nahrané do systému dálkové identifikace, pokud jím dron disponuje. Samotná registrace tedy nestačí, číslo musí být fyzicky na stroji.
3. Doklad o způsobilosti pilota
Pro většinu běžných dronů je potřeba absolvovat kurz teorie a poté online test pro lety v podkategorii A1/A3. Výjimky se týkají například některých dronů do 250 gramů, u nichž se doklad A1/A3 nevyžaduje. Výsledkem je doklad o způsobilosti dálkově řídícího pilota, který musíte mít při letu u sebe. Test se dá zvládnout doma za jedno odpoledne, a právě proto ho řada lidí odbyde jako formalitu. Otázky se proklikají, papír je na světě a druhý den z toho v hlavě nezůstane nic. Přitom přesně tady vzniká většina chyb z tohoto případu. Pilot u Budějovic pravidla nejspíš neporušil naschvál, jen jim nikdy pořádně neporozuměl.
V Aeroway proto vedeme přípravu k A1/A3, kde teorii vysvětlujeme v souvislostech a na situacích, do kterých se pilot reálně dostane. Jak si přečíst mapu zeměpisných zón, jaké odstupy platí pro váš konkrétní stroj, kdy je let ještě v otevřené kategorii a kdy už ne. Cílem není jen projít testem, ale vědět, co smíte, když stojíte na místě a nejste si jistí. U těžších strojů nebo u letů blíž k lidem se navíc přidává zkouška A2, která je podstatně náročnější. Školíme i na ni.
4. Výška letu
Strop v otevřené kategorii je 120 metrů od nejbližšího bodu povrchu země. Není to doporučení, je to hranice, nad kterou začíná prostor, kde se pohybují letadla a vrtulníky. Řada dronů umí vystoupat mnohem výš a limit v aplikaci jde často vypnout. To, že to jde, ale neznamená, že to smíte.
5. Létání nad zástavbou a lidmi
Jak blízko smíte k budovám a k lidem, závisí na třídě a hmotnosti vašeho dronu. Lehké stroje pod 250 gramů mají pravidla nejvolnější, u těžších dronů se odstupy rychle zvětšují a nad shromážděním lidí nesmí létat nikdo, bez ohledu na to, jak malý dron má.
Letiště je úplně jiná liga
Předchozích pět bodů jsou přestupky. Let v blízkosti letiště je ale kategorie sama pro sebe, protože tam už nejde o formality, ale o skutečné riziko střetu s letadlem v nejrizikovějších fázích letu, tedy vzlet a přistání.
Kolem letišť jsou vyhlášené zeměpisné zóny, ve kterých je provoz dronů omezený nebo zakázaný. Řada z nich není nijak označená v terénu, takže na místě nepoznáte, že v takové zóně stojíte. Zjistíte to jedině tak, že se podíváte do mapy před samotným vzletem.
Policie v tomto případě upozornila, že pohyb dronu u letiště může být vyhodnocen i jako vážné ohrožení leteckého provozu, kde se již bavíme o trestní odpovědnosti. A situaci nijak nepomohlo, že v té době probíhalo na jihu Čech mezinárodní vojenské cvičení a nad krajem se pohybovaly vojenské stroje.
Podobný případ se odehrál jen o pár dní dřív v Chebu, kde muž vzlétl s dronem během leteckého dne. Policii pak tvrdil, že o zákazu nevěděl.
„Nevěděl jsem o tom“ jako obhajoba nefunguje
Neznalost pravidel neomlouvá a tedy vás nezbaví odpovědnosti. Řada lidí má za to, že dron koupený v běžném obchodě je spotřební elektronika jako reproduktor nebo kamera. Tomu tak však není.
S dronem je to podobné jako s autem. Vozidlo musí být registrované a mít značku, ať s ním jezdíte denně, nebo dvakrát do roka. Řidič k tomu musí mít řidičák. U dronu platí totéž, jen se ty role jmenují jinak: provozovatel bezpilotního systému se registruje a označí stroj, dálkově řídící pilot musí mít doklad o způsobilosti. A stejně jako u auta nic z toho neřešíte až za jízdy, musí to být hotové předtím, než vyrazíte.
Jak je vlastně chytili
Policie má k dispozici specialisty na bezpilotní systémy a technologie, které dokážou dron v prostoru detekovat a dohledat místo, odkud je ovládán. V tomto případě pilota vystopoval právě takový specialista a přivolal si na místo hlídku. Mimo jiné začínají být ve městech využívány i speciální detektory dronů.
K tomu se přidává dálková identifikace. Novější drony vysílají v průběhu letu údaje o své poloze, poloze pilota a registračním čísle provozovatele. Ta informace je zachytitelná běžně dostupným zařízením.
Představa, že dron ve vzduchu nikdo nedohledá, tedy přestala platit.
Co vám hrozí
Za popsané přestupky mluvila policie o pokutě v řádu desítek tisíc korun. Vedle toho může být dron zadržen jako podklad pro řízení, což v praxi znamená, že o něj přijdete minimálně na dobu, než se věc vyřeší.
Pokud se let vyhodnotí jako ohrožení leteckého provozu, řeší se věc v trestní rovině a následky jsou výrazně vážnější.
U některých provozů je navíc povinné pojištění odpovědnosti provozovatele; v Česku je výjimkou individuální rekreačně-sportovní provoz dronu do 20 kg mimo letecké veřejné vystoupení.
Pět minut před vzletem, které vás ochrání
Většině problémů předejdete jednoduchou rutinou, kterou zvládnete cestou na místo.
Zaregistrujte se jako provozovatel a číslo nalepte na dron. Jednorázová záležitost, platí pak roky.
Udělejte si zkoušky A1/A3. Teorie ke zkouškám zabere jedno odpoledne a samotné zkoušky pak řádově několik desítek minut. Pokud chcete mít jistotu, že látce opravdu rozumíte, a ne jen že jste prošli testem, ozvěte se nám a projdeme ji s vámi.
Před každým letem se podívejte do mapy zeměpisných zón. V Česku slouží aplikace DroneMap, kde uvidíte, jestli na daném místě smíte vzlétnout a za jakých podmínek. Trvá to dvacet sekund.
Držte se pod 120 metry a nevypínejte výškový limit v aplikaci dronu.
Nespoléhejte na to, že když nikoho nevidíte, tak tam nikdo není. Letiště, vojenské prostory, chráněná území ani elektrárny nemají v terénu ceduli.
Kdy už rutina nestačí
Pokud potřebujete létat výš než 120 metrů, mimo dohled, nad lidmi nebo s těžším strojem, dostáváte se do takzvané specifické kategorie. Tam už nestačí registrace a online test, ale je potřeba povolení od Úřadu pro civilní letectví a zpracovaná provozní dokumentace. To se týká hlavně firem, které dron používají k inspekcím, geodézii, zemědělství nebo ve stavebnictví.
V Aeroway se právě tímhle zabýváme. Zpracováváme provozní dokumentaci, zastupujeme klienty v komunikaci s úřadem a školíme piloty. Pokud si nejste jistí, do které kategorie váš provoz spadá, napište nám. Než na to přijdete až od policie, je lepší se zeptat předem.
Podklady k článku